Kapitola druhá

29. october 2011 at 22:11 | Meave* |  Duše jako důkaz
Pokud sis nepřečetl/a předchozí díly, nemá smysl si tento díl číst.
--------------------------------------------------------------
Kapitola druhá - Všechno má své pro a proti

avěsila jsem. Nemělo cenu skrývat své emoce. Hlasitě jsem se rozbrečela. Přemýšlela jsem o tom, co mi během těch pár minut společného rozhovoru paní Cleesová řekla. Nelien srazilo auto, leží na přístrojích, je v komatu! "K sakru!" zaklela jsem nahlas a začala jsem vzlykat. S touhle větou se ke mně seběhlo několik holek ze třídy a utvořily kolem mě malý kroužek.
"Stalo se Ti něco? dožadovala se odpovědi Gabrielle.
"Ublížil Ti snad někdo?" ozvývalo se z druhé strany.
"Proč brečíš?" hulákala dívka menší postavy s culíčky spletenými po obou stranách hlavy.
Neodpovídala jsem. Slíbila jsem paní Cleesové, že o tom zatím nikomu neřeknu. Z ne zrovna příjemného výslechu mě vysvobodilo zvonění na hodinu. Než se holky rozutekly do svých lavic, ujistila jsem je: "Jsem v pohodě." Neznělo to příliš důvěryhodně, moc přesvědčovacího talentu jsem zrovna nezdědila, ale vypadalo to, že se některým holkám ulevilo.
Do třídy vešla starší dáma kulatější postavy s brýlemi na nose, byla to paní Groodleyová. Měla nás již druhým rokem na biologii. Třída ji pozdravila šumivým povstáním. Inženýrka Groodleyová neúnavně zdůrazňovala studentům, že předmět, který vyučuje, patří k nejdůležitějším. Nezdálo se však, že by stejný názor sdíleli i studenti. Mnozí se na její hodinu připravovali povchně nebo se vůbec doma do učebnice nepodívali. Tím ovšem dávali zřetelně najevo, že je jim celkem lhostejné, čemu se budou následující roky věnovat.
Profesorka Groodleyová tedy musela sáhnout k účinnějším vyučovacím metodám, než bylo pouhé přesvědčování. Každou hodinu přísně zkoušela. I dnes tomu nebylo jinak. Nahlédla znovu do zápisníku, pátrala chvíli v seznamu jmen, až konečně do ticha zvolala: "Cleesová!"
"Cleesová je nepřítomná." opravovala profesorku jedna ze studentek.
"Dobrá tedy." rozhlédla se po třídě a dodala:" Ví snad někdo, co s ní je?"
Třída ztichla. Pár spolužáků naklonilo své hlavy ke Kyře, která však byla myšlenkama úplně jinde. Ležela nepřítomně na lavici a nejspíš dospávala to, co přes noc nenaspala.
"Ehm, ehm." odkašlala si hlasitě Groodleyová. "Slečno Mortonová, mohla by jste mi na chvíli věnovat pozornost? Jen na chvíli samozřejmě, pak si můžete ustlat znovu." zažertovala.
Kyra si mezitím promnula oči. "Prosím?" hlesla a rukou si upravila vlasy.
"Nevíte náhodou, co je se slečnou Cleesovou?" zajímala se Groodleyová.
"Prosím nevím." zalhala.
"Opravdu? Ta holka mi vážně nedá spát. Kdyby se alespoň jednou jedinkrát připravila na mou hodinu. Zrovna jsem ji chtěla vyvolat a ona..." nedokončila.
Ze zadní lavice se ozve hluk. Prásk! Jordan Nevis, jeden z třídních vtipálků, letí i se svou židlí k zemi. Celý polámaný se hrabe ze země.
"Nevis, okamžitě k tabuli!" zuří Groodleyová.
Třída se po dobu hodiny biologie příjemně bavila.


Když přijdu domů, nahrnou se mi opět slzy do očí. Jdu nejkratší cestou rovnou do pokojíčku, přesto ale natrefím na tetu. Okolo sebe nekoukám, tetě jenom řeknu, že nechci být rušena, že nemám náladu. Po chvíli na mě však volá...
"Kyro, beruško, mohla by si dnes udělat s Maddie domácí úkoly? Mám toho hodně, nestíhám." slyším v jejím hlase jakousi beznaděj a únavu. Je mi ji líto. Od máminy smrti nás má na starost. Musí toho být na ní příliš.
Ne zrovna ochotně se dobelhám do kuchyně. Už je mi o něco líp, dokonce se na tetu usměji.
"Tak ukaž." pohladím sestru po vlasech a kouknu se přes rameno do jejího sešitu.
"Tohle že je K?" křikla jsem zoufale. "Tahle stvůra?"
"Ale my takhle K píšeme." bránila se Maddie.
Nemělo cenu jí to vymlouvat. Vyškubla jsem ze sešitu počmáraný list, zmuchlala jsem ho a hodila do koše. "Znovu a krasopisně!" přikázala jsem.

Druhý den ráno se vzbudím celá spocená. Asi nějaký zlý sen, nebo to možná bude tím, že jsem usínala tak nervózní. Celý den jsem totiž myslela na Nell.
Budíčkem do dalšího dne byla tentokrát esemeska. Byla od paní Cleesové. Stálo v ní: Mám pro tebe propustku od pana primáře. Nelien se už probrala z komatu a určitě ji potěšilo, kdybys jí navštívila. Stav se pro ni, budu tě čekat.
Pokračování příště!

PS: Tento díl je poněkud delší než první, ale i tak doufám, že si ho přečtete.
PS2: Psaní téhle povídky mě začalo opravdu bavit, takže v blízké době čekejte další díl. Doufám, že se Vám povídka líbí! :)
PS3: Omlouvám se, za PS2. ;D
 


Comments

1 Moniánka^^ | Web | 30. october 2011 at 11:14 | React

Děkuju moc:P:)

2 Moniánka^^ | Web | 30. october 2011 at 11:18 | React

prej PS3 omlouvám se za PS2:DDD:DD:D hej ne:O je to užasnej přiběh!:O.. máš talent holka!:) jen tak dál!:P:)

3 Moniánka^^ | Web | 30. october 2011 at 11:50 | React

Prej deatily:O:D kde to bereš?:O.. stejný jak všechny ostatní:P mě se líbí ten tvůj.. v jednoduchosti je krása:) jenom doufám že se bude líbit té dotyčné!:D:).. jou a ten příběh je fakt povedenej:).. akorát hlavní hrdinka to musí mět těžký.. kámoška v nemocnici, nemůže to říct, máma není..:/ chudák holka!;)

4 Bet & En | Web | 30. october 2011 at 17:26 | React

Mas to tu super :)

5 Caty! | Web | 30. october 2011 at 18:32 | React

Super povídka! :) Moc pěkně píšeš. A velmi dobře se to čte. Psát v první osobě byl dobrý nápad. Už se opravdu těším na další díl :)

6 Dollie :) | Web | 31. october 2011 at 17:43 | React

je to zaujímavý príbeh :) som zvedavá čo bude ďalej :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 
Where to go next? » Archive

------------------------------------------------------------------
© Jakékoliv kopírování článků, které sama napíšu, je trestné.
Všechno na tomto blogu, je práce autorky.
Dostanete na zadek!

TOPlist