Duše jako důkaz

Kapitola druhá

29. october 2011 at 22:11 | Meave*
Pokud sis nepřečetl/a předchozí díly, nemá smysl si tento díl číst.
--------------------------------------------------------------
Kapitola druhá - Všechno má své pro a proti

avěsila jsem. Nemělo cenu skrývat své emoce. Hlasitě jsem se rozbrečela. Přemýšlela jsem o tom, co mi během těch pár minut společného rozhovoru paní Cleesová řekla. Nelien srazilo auto, leží na přístrojích, je v komatu! "K sakru!" zaklela jsem nahlas a začala jsem vzlykat. S touhle větou se ke mně seběhlo několik holek ze třídy a utvořily kolem mě malý kroužek.
"Stalo se Ti něco? dožadovala se odpovědi Gabrielle.
"Ublížil Ti snad někdo?" ozvývalo se z druhé strany.
"Proč brečíš?" hulákala dívka menší postavy s culíčky spletenými po obou stranách hlavy.
Neodpovídala jsem. Slíbila jsem paní Cleesové, že o tom zatím nikomu neřeknu. Z ne zrovna příjemného výslechu mě vysvobodilo zvonění na hodinu. Než se holky rozutekly do svých lavic, ujistila jsem je: "Jsem v pohodě." Neznělo to příliš důvěryhodně, moc přesvědčovacího talentu jsem zrovna nezdědila, ale vypadalo to, že se některým holkám ulevilo.
Do třídy vešla starší dáma kulatější postavy s brýlemi na nose, byla to paní Groodleyová. Měla nás již druhým rokem na biologii. Třída ji pozdravila šumivým povstáním. Inženýrka Groodleyová neúnavně zdůrazňovala studentům, že předmět, který vyučuje, patří k nejdůležitějším. Nezdálo se však, že by stejný názor sdíleli i studenti. Mnozí se na její hodinu připravovali povchně nebo se vůbec doma do učebnice nepodívali. Tím ovšem dávali zřetelně najevo, že je jim celkem lhostejné, čemu se budou následující roky věnovat.
Profesorka Groodleyová tedy musela sáhnout k účinnějším vyučovacím metodám, než bylo pouhé přesvědčování. Každou hodinu přísně zkoušela. I dnes tomu nebylo jinak. Nahlédla znovu do zápisníku, pátrala chvíli v seznamu jmen, až konečně do ticha zvolala: "Cleesová!"
"Cleesová je nepřítomná." opravovala profesorku jedna ze studentek.
"Dobrá tedy." rozhlédla se po třídě a dodala:" Ví snad někdo, co s ní je?"
Třída ztichla. Pár spolužáků naklonilo své hlavy ke Kyře, která však byla myšlenkama úplně jinde. Ležela nepřítomně na lavici a nejspíš dospávala to, co přes noc nenaspala.
"Ehm, ehm." odkašlala si hlasitě Groodleyová. "Slečno Mortonová, mohla by jste mi na chvíli věnovat pozornost? Jen na chvíli samozřejmě, pak si můžete ustlat znovu." zažertovala.
Kyra si mezitím promnula oči. "Prosím?" hlesla a rukou si upravila vlasy.
"Nevíte náhodou, co je se slečnou Cleesovou?" zajímala se Groodleyová.
"Prosím nevím." zalhala.
"Opravdu? Ta holka mi vážně nedá spát. Kdyby se alespoň jednou jedinkrát připravila na mou hodinu. Zrovna jsem ji chtěla vyvolat a ona..." nedokončila.
Ze zadní lavice se ozve hluk. Prásk! Jordan Nevis, jeden z třídních vtipálků, letí i se svou židlí k zemi. Celý polámaný se hrabe ze země.
"Nevis, okamžitě k tabuli!" zuří Groodleyová.
Třída se po dobu hodiny biologie příjemně bavila.

Kapitola první

28. october 2011 at 18:19 | Meave*
První kapitola je sice poněkud krátká, ale doufám, že se Vám i tak bude líbit.
---------------------------------------------------------
Kapitola první - Šestý smysl

ak jako každé ráno, i dnes tomu nebylo jinak, jsem se s donucením hrabala z vyhřátého pelíšku. Dole už na mě překvapivě čekala teta se snídaní. Vonělo to tam báječně. Nasoukala jsem do sebe poslední sousto lahodných tetiných vaflí s medem a zapila je kakaem. Teta vždycky nejlíp ví, jak mi udělat radost. Se slovy: "Děkuji, bylo to výtečné" jsem se hrnula z kuchyně. Poslední pusa na rozloučenou a už jsem si v předsíni mého nového bydliště pracně zavazovala neonové tkaničky mých adidasek, na které jsem si celé prázdniny tvrdě vydělávala. Ze dveří jsem ještě houkla: "Pá" a následně vyrazila do školy.
Cestou jsem se stavila pro Nelien. Obvykle jsme byly domluvené na půl osmou u starého dubu, což byl strom, který se pyšnil svým 90ti-letým výročím své existence. Stál na rohu ulice, kde jsem nyní bydlela. Jenže tentokrát jsem u starého dubu stála sama. Kdyby byla Nell nemocná, určitě by mi zavolala, ale takhle jsem o ní neměla žádné informace. Snažila jsem se jí dovolat, ale byla nedostupná. Počkala jsem deset minut a když stále nepřicházela, vydala jsem se do školy sama.
Celou tu dobu, co jsem seděla znuděně v lavici Marylanské střední školy jsem myslela na Nell. Co když se jí něco stalo? vrtalo mi hlavou. Přece jen poslední dobou nevypadala zrovna nejlíp. Z mých myšlenek mě vytrhlo jemné vibrování mého mobilu v kapse. Na displeji blikalo jméno volajícího: paní Cleesová, Nellina máma. Ihned jsem zmáčkla zelené tlačítko a pozdravila ji do telefonu. Odpověď na otázku Je Nelien v pořádku? se mi v zápětí dostalo odpovědi, která mě položila na kolena. Můj šestý smysl mi napovídal, že tady bude něco v nepořádku. Ale tohle bych opravdu nečekala...
Pokračování přístě!
 
 

Advertisement
Where to go next? » Archive

------------------------------------------------------------------
© Jakékoliv kopírování článků, které sama napíšu, je trestné.
Všechno na tomto blogu, je práce autorky.
Dostanete na zadek!

TOPlist